Sami to neujedou, to je jasný. Uvaříme, napojíme, zkontrolujeme, namotivujeme, namasírujeme, povzbudíme.
S koloběhem, jak je u něj v celém životě typické, začal náhodou. Jen seděl ve správnou chvíli ve správné hospodě s vypečeným kamarádem Liborem, který mu (stejně jako mnohým dalším v Turnově) vysvětlil, že koloběžka není dětská hračka, ale styl života.Pak už to šlo vše ráz na ráz: první závody SDK Pavla Štorka, rady od maloskalského nestora koloběhu Tomáše Drobníka a první přejezd ČR, seznámení s Pavlem Vernerem (MIBO), Martinou Zelinkovou a výlet do Santiaga de Compostela, členství v ULTIMĚ, asijské koloběžkové výlety, organizace prvních vlastních závodů……Ale to bychom se zdržovali, vše již je minulost (byť hezká) a není zde bohužel prostor, aby byly vyjmenovány všechny osobnosti koloběhu a kamarádi, kteří ho na této cestě doprovázeli (oni to však vědí).Po přečtení knihy Honzy Vláška „GIRO“ a vyprávění účastníků mu před dvěma lety došlo, že absolvování třítýdenního etapového závodu s top jezdci ze svých závodů a současně dobrými kamarády by mohlo splňovat jeho představu, jak strávit měsíc v zemi, která mu poslední roky přirostla k srdci.Celý projekt bere jako vzdání holdu všem, kteří se z velkých věcí předem neposrali a šli do nich naplno. Stejně jako oni můžeme slíbit, že budeme bojovat do posledního dechu, abychom se společně dostali do cíle!!! .
Kolem koloběžek a koloběžkářů se pohybuje asi 8 let. Za tu dobu se koloběžka stala důležitou součástí jejího osobního i rodinného života a projela na ní spoustu míst v Čechách i v zahraničí. Dny, kdy se ráno postaví na stupátko, celý den jen tak jede (samozřejmě s pár zastávkami na Prosecco) a kouká kolem, patří k nejluxusnějším zážitkům, které si v životě dopřává. Účastní se závodů dlouhého koloběhu, i když její závodní tempo je stejné jako výletní. Pokud nezávodí, ráda se podílí na organizaci koloběžkářských akcí. A všechno ji to docela dost baví. Když od Tomáše poprvé slyšela o nápadu zorganizovat Kick Spain, věděla, že u toho vážně chybět nechce. Je ráda, že z dlouhého zástupu zájemců o funkci kuchařky byla vybraná právě ona. O členy týmu se bude starat jako o vlastní a bude se snažit naplňovat žaludky jezdců i podpůrného týmu kvalitní stravou, která jim zajistí maximální výkony na trase i v zázemí. Už se na tu dlouhou „dovolenou“ v teplých krajích s partou sportovců špičkových kvalit moc těší!.
Petr Stejskal (1961), první větší sportovní aktivity jsou spojeny s brněnským veslařským oddílem, kde ve výběru tréninkového střediska mládeže závodil od žákovské kategorie až do ukončení studia na střední škole. Poté se věnoval zejména aktivitám spojeným s pobytem v přírodě, turistika, běh na lyžích a cyklistika. Svou první silniční koloběžku si pořídil v roce 2015 jako alternativu k horskému kolu. Postupem času koloběžka zcela vytlačila horské kolo. Aktivně jezdí za tým brněnský tým BKG, jak na silniční, tak i terénní koloběžce. V posledních letech ze sprinterských tratí přešel k Seriálu dlouhého koloběhu, Etapákových kosových závodů, které kombinuje s výlety po republice nejen z důvodu tréninku, ale je to i návrat k pobytu v přírodě. Jeho roční nájezd se v posledních letech pohybuje kolem 4500 km. Doplňkovou aktivitou, posledních let, jsou závody v orientačním běhu, opět v týmu Ó-BKG. Když dostal nabídku supportu na Vueltu 2025, nabídku po krátkém přemýšlení přijal. Jsou prostě výzvy, které se neodmítají!
Pavel Pfeifer je bývalým profesionálním musherem, který patřil mezi špičku na mezinárodní úrovni. Jeho kariéra začala roku 1986. Tehdy se účastnil jen českých závodů. To se však změnilo po roce 1989, kdy mohl jednodušeji vycestovat. Začal se účastnit i zahraničních závodů a budovat velké spřežení. Prvním z řady velkým úspěchů bylo 3. místo na mistrovství Evropy 2006. Do roku 2022 se stal několikanásobným mistrem ČR, mistrem Evropy a vicemistrem světa. Za významná umístění se dá považovat několik vítězství v etapovém závodě Border Rush, několik medailových umístění na velkém etapovém závodě Pirena ve Španělsku a vítězství na francouzském etapovém závodě Lekkarod. Také vyhrál dva ročníky mezinárodního závodu v Rusku, kde jednu sezónu trénoval ruského reprezentanta, který pak získal zatím jedinou medaili na ME pro Rusko. Pavel kromě závodění a trénování, závody také pořádal. Kromě několika ročníků česko-polského etapového závodu Border Rush byl hlavním pořadatelem i dvou mistrovství ČR. V roce 2022, po 36 letech Pavel svou musherskou kariéru ukončil. Z musherského vybavení zbyly nějaké tréninkové koloběžky, takže koloběh se stal logicky další sportovní aktivitou. Dnes na koloběžce objíždí evropské hory a ostrovy a pravidelně se účastní seriálu dlouhého koloběhu a etapového závodu O poklad zubaté žáby. U tohoto etapáku také spolupracoval na plánování tras.
Pavel Werner je s koloběžkami spjatý, ať už v dobrém, nebo ve zlém, posledních 12 let. Dá se řici, že definují, kdo je. Za tu dobu potkal spousty úžasných lidí. Někteří jen prošli, zanechali intenzivní emoci, a zmizeli za zatáčkou. Ale jsou lidé, které vidíte prvně, a máte pocit, že k nim patříte. Jsou lidé, za kterými by šel na konec světa. Lidé jako Tomáš Hájek.
Bude u toho. Někde tam, nad ránem, když jsou všichni vyčerpaní a unavení, tam se rodí zážitek, na který bude vzpomínat. Někde v tu chvíli, těsně před rozbřeskem, si vzpomene na svého zesnulého kamaráda, který by neváhal ani minutu, a jel by s námi.
Původem z Prahy a profesí tlumočnice, překladatelka, průvodkyně a holka do nepohody, žije Tamara už 28 let ve Španělsku. Po kariéře rozvážné orientační běžkyně v dětství a občasné cyklistky v dobách studentských, přes čtvero mateřství až do covidu však nastal čas na radosti na stupátku. Pohyb na koloběžce se pro ni stal dospěláckou láskou. Zatím sice nepříliš sdílenou, protože u Barcelony, kde byste ji našli, je nadšenců pro koloběh jako šafránu (nebo i méně), ale s trochou úsilí jich snad brzy přibude. O projektu Kick Spain 25 slyšela poprvé až letos v červnu, ale nic nebylo třeba opakovat dvakrát. Při některých akcích prostě chybět nemůže!
Ke koloběžce se dostala v covidové době, kdy nechtěla zůstat pasivně sedět doma. Její cesty byly relaxační, převážně „kolem komína“. Když Tomáš pořádal první Zubatou žábu a požádal o pomoc do zázemí, vyrazila s chutí dozvědět se víc o koloběžkách a lidech kolem nich. Tento okamžik se stal zlomovým. Díky celé této akci a lidem kolem sebrala ve svém věku odvahu vyrazit od komína dál. Krom cest po Čechách se vydala nejprve na pár závodů SDK, poté s Martinou Zelinkovou na cestu do Gdaňsku, a pak i na několik svých samostatných výjezdů za hranice republiky i přes ni. Je ukázkou, že koloběh se dá dělat v každém věku a v každé kondici, a je úžasnou cestou nejen po zemi, ale i v sobě samotném. Velice ráda má také místo v kuchyni, kde se s radostí stará o všechny, kdo mají hlad a na něco chuť! Proto bude i na KS pomocnou rukou Blance. Moc se těší na vše možné a nemožné!
