Leoš Kafka (1979), aktivně sportuje posledních cca 16 let. Začínal s během, kterému se věnoval už v dětství, a k němu postupně přidal i běh na lyžích a MTB. V běžeckých závodech přešel od desítek a půlmaratonů přes maratony (PB 2:50:00) až k ultra-maratonům (K100, B7); na běžkách se dopracoval do první vlny Jizerské 50. Před 10 lety si vybral koloběh jako další sport. Z původně doplňkového sportu se ale postupem času stal jeho hlavní sport.
Jeho průměrný nájezd na koloběžce za posledních pět let je přes 5000 km ročně.
Za poslední dva roky absolvoval 21 koloběžkových závodů či etap o celkové délce 2750 km. V těchto závodech se umístil 14x na pódiu, z toho 9x na prvním místě, což mu také přineslo i celkové vítězství v posledních dvou ročnících Seriálu dlouhého koloběhu.
Vueltu 2025 považuje za jedinečnou příležitost aktivně se zúčastnit významné sportovní události a posunout svoje limity na další úroveň.
Jmenuji se Martin Brož, ale lidé mě také znají pod přezdívkou Marčáno. Je mně 44 let a na koloběžce jezdím od roku 2016. Od mládí jsem se vždy věnoval nějakému sportu a v pozdějších letech jsem sport spojil s dobrodružstvím, takže jsme s přítelkyní Pájou projeli kus země na kole tzv. „natěžko“. A pak do toho vstoupila koloběžka. Ten podivný stroj se dvěma koly a stupátkem se u nás rychle zabydlel a pomalu ale jistě nám začal obracet život vzhůru nohama. No a v našem putování jsem začal svět objevovat ze stupátka koloběžky. Postupem času jsem se začal účastnit i nějakého toho závodu, kdy jsem zjistil, že jako závodník si nevedu vůbec špatně, a to obzvláště v závodech na dlouhých tratích. V závodech jsem trochu hledal určitou nadhodnotu a dobrodružství a netrvalo dlouho a začal jsem se účastnit i závodů, ve kterých jde tzv. o přežití, kdy hlavní úkol je tento závod spíše dojet, a proto se mými soupeři stali více než koloběžkáři ultra bajkeři. Tak se čas od času nějakého takového závodu s koloběžkou účastním a žádný cyklista si nemůže být jistý, že jej nenechám v cíli za zády. Závody nebo koloběžková dobrodružství spojená se sportovním výkonem, které mě nejvíce bavily, byla např. účast v Handy cyklo maratonu v roce 2018, kdy jsme jako první koloběžkový tým zdolali trať dlouhou 2222 km za 111 hodin, 1000 Miles Adventure 2019, extrémní závod bez podpory o délce více než 1600 km a zdolaném převýšení 40.000 výškových metrů, kde jsem stanovil dosud nepřekonaný koloběžkový rekord časem 11 dní 5 hodin a 24 minut. Dále jsem byl přijat do francouzského cyklistického klubu Club des Cinglés du Mont Ventoux, neboť jsem jako první a jediný koloběžkář na světě zdolal tento kopec 6x ze 3 měst pod 24 hodin, s nájezdem 276 km a zdoláním 8.800 výškových metrů. A radost mně udělalo rozhodně celkové 3. místo v loňském extrémním závodě bez podpory West Carpathian Challenge 2023, kde jsem nechal za zády dalších 40 cyklistů.
Z těchto důvodů je pro mě absolvování VUELTY přirozeným procesem, snem a jsem velice hrdý, že jsem byl k absolvování tohohle dobrodružství osloven.
Tomáš Zíma (1996) začal svou životní cestu jako vášnivý hráč počítačových her, především World of Warcraft, kde objevoval virtuální světy a dobrodružství. Zlom nastal v roce 2015, kdy si pořídil koloběžku (MASTER 26-20) jako dopravní prostředek do školy. Ta ho vytrhla od herního stolu a otevřela mu skutečný svět, který začal postupně prozkoumávat – nejprve po České republice, později po celém světě. Jeho vášeň pro dobrodružství ho přivedla k nezapomenutelným cestám, jako byla 800km jízda po Norsku „na těžko“ (2019) nebo cesta z italského Mistrovství Evropy (2023) na koloběžkách, kde zároveň získal titul mistra Evropy v kritériu.
Systematickému tréninku se věnuje teprve poslední dva roky, což přineslo další významné úspěchy – absolutní vítězství v etapovém závodu Zubatá žába (2024), vítězství v závodech Rollo ligy a celkové druhé místo v Rollo lize (2023). Vedle koloběhu se pustil i do cyklistiky a běhu, ale koloběžka zůstává jeho hlavní vášní. Nejraději jezdí za zážitky a dobrodružstvími, která mu tento sport nabízí.
Koloběžka ho také přivedla k jedinečné komunitě – koloběžkářům, které považuje za ty nejlepší lidi na světě.
Boleslav Žemlík (1991) jezdí na koloběžce téměř dvacet let. Prvního koloběžkového závodu se zúčastnil v roce 2009 v Rožnově pod Radhoštěm, tehdy ještě na dvanáctipalcovém stroji. Pak dlouho nic, dokud se nepřestěhoval do Brna, kde začal pravidelně jezdit se zdejším koloběžkovým gangem BKG. Od desetikilometrových závodů typu Blanenské desítky se přes Rolloligu a stokilometrové trasy Seriálu dlouhého koloběhu dostal až k šestisetkilometrovému Kickdistance Milán Mnichov (2024). Kick Spain je tedy pomyslným dalším krokem, ač se jedná spíše o skok. Koloběh ho částečně i živí, jelikož prodává v brněnské prodejně kolobky.cz, která patří mezi sponzory projektu Kick Spain. Píše také recenze koloběžek na webu přibližovadla.cz. Kromě koloběhu se od útlého věku věnuje také orientačního běhu, který se snaží šířit i mezi koloběžkáři.
Ivan Urban (1970) má rád aktivní pohyb celý život. Už od školky jezdil na kole, kdy mohl. V deseti letech se stal členem házenkářského oddílu Tatran Litovel. Na střední škole vyzkoušel různé sporty – v Odolené Vodě takřka povinnou odbíjenou, kanoistiku, motokáry, karate apod. Rok po základní vojenské službě (1992) nastoupil k tehdejšímu sboru PO, kde dnes již jako příslušník HZS stále slouží. Zde se i díky kolegům naplno prosadila jeho záliba v cyklistice. Později objevil hory a s nimi další sporty – vysokohorskou turistiku, ferratové lezení, trailové běhy. V zimě běžky, sněžnice či túry jen tak po zasněžených hřebenech. Relax hledal v důmovkách, rockových koncertech či ve spaní pod „širákem“ na oblíbených lokalitách. Ke koloběžce se poprvé dostal v roce 2014 díky svému dlouholetému příteli z dětství. Ale opravdu první křest ohněm si prožil až o sedm let později na koloběžkářském závodě ve Vodňanech. Tato komunita ho svou bezprostředností a otevřeným chováním natolik učarovala, že už u ní zůstal. Závody jezdil jen tak pro radost, pro setkání se skvělou partou lidí. Nikdy nedosáhnul výraznějšího úspěchu. O to překvapivější pro něj byla nabídka jet španělskou Vueltu. Po krátkém zvážení ji přijal a od té chvíle se snaží, aby přípravě a tréninku věnoval maximální možné úsilí. Nebylo by to ovšem možné bez pochopení, vstřícnosti a podpory nejen od kolegů HZS, koloběžkářů, přátel a ostatních, ale hlavně od celé rodiny - a za to těm všem patří jeho veliké „DÍKY“. Pozvání na Vueltu je pro něj totiž obrovská čest a pocta, možnost být s těmi nejlepšími z nejlepších. Je to v jeho věku výjimečná příležitost zjistit, čeho všeho může člověk dosáhnout, pokud opravdu chce. A taky – Vuelta se prostě neodmítá...
Karel Cvalín (1977) na koloběžce jezdí od roku 1998, takže už jezdí víc jak půlku života. O tom svědčí i cca 170 startů na Rollo lize (Česká koloběžková liga asi s největší koloběžkovou tradicí na světě) – tedy 170 dní strávených na závodech. Při skromném odhadu ročního nájezdu na koloběžce kolem 3000km už zeměkouli objel téměř 2x. Co se týče zaznamenaných úspěchů, těch bylo spousty, ačkoli na první místo dosáhl zřídka. Většina medailí je českých, ale jeho úspěchy sahají i do evropských (a vlastně i světových) vod. Za zmínku stojí účast ve štafetě, která v roce 2003 stanovila stále nepřekonaný světový rekord na 24hodin – 624km. Poslední a o to větší vítězství – zisk titulu mistra světa v kategorii Masters (rok 2024)
Vueltu chce objet protože je to výzva, která už se nemusí opakovat. Klukům, kteří zvládli Tour de France a Giro, vždycky záviděl. Nabídku účasti měl, ale nikdy si na to netroufl. Teď je to jiné. Cítí, že dorostl, že by to mohlo klapnout. Pain is temporary, glory is forever
Michal Veselský (1980) odstartoval svou sportovní dráhu v šesti letech v šachovém kroužku, kde v průběhu času dosáhl na titul kandidáta mistra. Ke koloběhu ho přivedly právě šachy, když se se svými klubovými kolegy zúčastnil legendární týmové 24-hodinovky v pražské Stromovce. A protože šachově už v té době stagnoval, vrhnul své síly do nově objeveného sportu.
Na stupátku se potýkal s krizí identity, kdy ho bavila rychlost, ale úspěchy slibovaly spíše dálkové závody. Nakonec zvítězilo ego, takže se stal dálkoplazem.
Úspěchy:
Pětinásobný vítěz dnes již neexistujícího závodu „Tachovské kapličkování“ (2018-2022)
Trojnásobný vítěz „Přejezdu republiky“ (350km; 2020-2022)
Vítěz „Kickdistance Vídeň-Berlín“ (600km; 2023)
Vítěz „Seriálu dlouhého koloběhu“ (2020)
Václav (1990) trávil již od dětství hodně času pohybem, převážně na kole, kolečkových bruslích, ale taky v kánoi, raftu či kajaku. V roce 2013 mu ukradli kolo, tak si koupil koloběžku. Byla to láska na první odraz, na kole od té doby seděl jen párkrát.Původní Yedoo City upgradoval v roce 2018 na Kostku Twenty a z ní potkal další Brněnské kolobkáře, se kterými si dal prvních pár stovek i dvoustovek a kterým netrvalo dlouho nalákat ho na závody. Na Přejezdu republiky 2020 mu konečně došlo, že dálky se jezdí líp na velkém stroji, a tak v roce 2021 opět zvětšoval až na Kickbike Race Max 28, se kterým od té doby najezdil přes 20 tisíc km včetně několika Přejezdů republiky (2x 2. místo s Bolkem, 1x 1. místo), silničního etapáku Zubatá Žába a vícero závodů Seriálu dlouhého koloběhu (2x celkový vítěz seriálu).Na koloběžce jezdí i v terénu, ať už do Cíle neznámého nebo na trailech a stezkách okolo Brna nebo rodné Strážnice. Nejdřív na konvertované Twentyně, ale protože mu v obýváku zbylo ještě místo na další háky, pro drsnější sjezdy doplnil do stáje Doxtorku.Letos si posunul osobní maximum v nonstop ujeté vzdálenosti, když zdolal 600 km Kickdistance z Bordeaux do Paříže. Na koloběžce ho nejvíc baví výzvy, nové i opakované. A taky skvělí lidé, které na závodech a vyjížďkách potkává. Vuelta bude nejtěžší sportovní výzva v jeho životě, zároveň však očekává skvělé zážitky až nadosmrti, proto pozvání nakonec přijal.
